Saha, příběh divokého mustanga

Saha, příběh divokého mustanga

V roce 2001 jsem ji a dva další divoké mustangy adoptoval z Palomino Valley Wild Horse Ranch, kousek od Rena v Nevadě. Letos od července do října mi trvalo, než jsem se jich vůbec dotkl prstem a přiměl je jíst listy z mých rukou. Byl jsem zamilovaný.

V říjnu 2001 byla zraněna jedním nebo oběma dalšími Mustangy. Nevěděl jsem, že je to zranění. Místo toho jsem si myslel, že se u ní mohla rozvinout kolika, protože ležela na podlaze a válela se a nechtěla vstát. Kolika může zabít koně...a není to snadná smrt.

Zavolal jsem každému veterináři v telefonním seznamu a hledal jsem někoho, kdo by vyšel a ošetřil divokého mustanga. Odpověď byla vždy „ne“. Takto to pokračovalo dva dny, dokud jsem nenarazil na statečnou veterinářku, která řekla, že se přijde podívat, co se dá dělat.

Když přijel veterinář, Saha ležela dva dny na boku. Bál jsem se, že ji budeme muset položit. Zlomilo mi to srdce, ale nechtěl jsem ji nechat trpět déle, než už měla.

Veterinář přiměl Sahu, aby se převrátila a pak se postavila na nohy. Tehdy jsme zjistili, že byla zraněná místo koliky.

Saha se zotavovala od října 2001 do dubna 2002, kdy začala sama vstávat. Až do této chvíle jsem ji musel každý den převalovat a pak ji chodit po poušti, abych vyléčil její zranění a nechal ji jíst šalvějový kartáč. Podle veterináře má šalvěj léčivé vlastnosti pro divoké koně.

Nikdy jsme nezjistili, zda jí ostatní koně šlápli na páteř nebo pánev. Ať tak či onak, na tom nezáleží, podstatou je, že Saha je nevhodný pro ježdění nebo chov. Zůstává mým velkým chlupatým mazlíčkem.

Za 6 měsíců, co jsme spolu se Sahou chodili a pracovali na tom, aby se měla dobře, jsme se stali dobrými přáteli. Od mé krásné, silné Sahy jsem se naučil, co znamená tvrdost, důvěra a zranitelnost.