Psychoterapie Kacířství: Část 1 – Neměl by to být nikdo schopen?

Psychoterapie Kacířství: Část 1 – Neměl by to být nikdo schopen?

Během mých let jako psychoterapeut, což je pravděpodobně více činnost než pracovní zařazení, jsem si udržoval tajnou touhu, že prohloubením svého vědomí si lidé rozvinou naslouchací a empatické dovednosti, které jim umožňují a zmocňují je léčit sami sebe a posilovat ostatní. Tato myšlenka je jakousi herezí (od dob Freuda a Junga se status psychoterapie snažil povýšit na náboženský status), což znamená, že terapeutický výcvik, regulace, registrace, licence a obecné profesionální vybavení, jak někdo (zapomněl jsem, kdo to byl), kdysi řekl, by z Ježíše udělaly ilegálního poradce.

Ale protože jsem osobně po mnoho let snášel úskalí osobní terapie, jak teoretický, tak zkušenostní výcvik, supervize terapeuta atd., které mi dávají obrovský respekt k „profesi“ psychoterapie, cítím a vnitřně zastávám názor, že terapie je přirozenou reakcí na lidské problémy – a reakcí, která se stala komplexní a do jisté míry extrémní – reakce, která může být příliš komplikovaná na to, co v lidském světě pravděpodobně existuje.

Při honbě za štěstím se od něj nevyhnutelně vzdalujeme. Samozřejmě je to proto, že jdeme špatným směrem. Štěstí je vnitřní – ne vnější. Nebo abych to řekl trochu jasněji: Pokud jste nerozebrali vnitřní šev štěstí ve vnitřních sférách, nemůžete očekávat, že vám štěstí přinese osoba nebo událost ve vnějším světě. Je to stejný argument jako ten, který říká, že nemůžete chápat, vnímat nebo zakoušet Boha, pokud ve vás není žádná část Boha (ve skutečnosti Boha nezažíváte, protože duchovní říše fungují podle zcela jiných zákonů, které přesahují relativní svět, ale tady jsme ve skutečnosti vstoupili do hlubokých vod) a samozřejmě by to také byla hereze nedávno, před holistickou érou, ve které nyní žijeme.

Právě tato záležitost vnitřního světa (nebo vnitřního dotazování či vnitřní cesty) má tendenci odradit navenek orientované lidi (tedy většinu z nás). Pro vnitřní zkoumání totiž nemáte co ukázat navenek – žádné fotografie, žádné certifikáty, žádné medaile – pouze subjektivní výhody, které mohou mít pozitivní dopad na váš život. Žijeme v době zdrcujícího materialismu, ve kterém je jednotlivec oceňován jako nikdy předtím v historii lidstva. To, co vlastníme – kolik kvalifikací, úspěchů, majetku – nás definuje ve světě, který je primárně naladěn na projevené individuální bohatství.

Než tento argument odmítnete, poznamenejte si, že převládající komunikací mezi jednotlivci je profesionální činnost, materiální boj a úspěchy, co udělali, kde žijí, kolik mají dětí nebo vnoučat. Zřídka budou mluvit o vnitřních stavech emocionality, spirituality, energie, psychických zkušeností nebo dovedností v oblasti mezilidské intimity. Alespoň to není v žádném případě běžné.

Ale právě v této oblasti vnitřní zkušenosti se život stává smysluplným, a proto stojí za to žít. Pouze když dokážeme být sami se sebou a plně obývat vnitřní sféry, můžeme se přiblížit svému skutečnému potenciálu, rozvíjet se jako lidé a žít vzájemný vztah s vnějším světem, který je výživný a obohacující, živý a autentický.

Abychom mohli být sami se sebou, musíme se skutečně naučit dovednosti, které nám umožňují a umožňují být s ostatními. Toto je téma, kterému se budu věnovat ve druhé části tohoto článku.

Alternativní praktická psychoterapie

Nejlepším místem k nalezení alternativních praktiků psychoterapie je náš bezplatný adresář alternativních praktiků. Chcete-li zobrazit všechny praktiky alternativní psychoterapie, klikněte prosím zde.