Role klimatických konferencí: úspěchy a selhání
Role klimatických konferencí: úspěchy a selhání
Uprostřed rostoucího obav o změnu klimatu a jeho nespočetných účinků se role klimatických konferencí prosadila jako důležitá platforma pro vědecké diskuse, politická jednání a nastavení akčních plánů v boji proti globálnímu oteplování. V průběhu let bylo na těchto konferencích dosaženo obou pozoruhodných úspěchů a přijaly hořké selhání. Tento článek bude diskutovat o úloze klimatických konferencí a jejich klíčových úspěších a úspěších, aby poskytl komplexní obraz o rozsahu, v jakém propagovali nebo bránili boji proti změně klimatu.
Historie klimatických konferencí
Historie klimatických konferencí začala v 70. letech, kdy vědci začali rozpoznávat globální oteplování a skleníkový efekt jako vážnou hrozbu pro globální ekosystém. První mezinárodní konference o účincích změny klimatu se konala v Ženevě v roce 1979 a položila základ pro pozdější globální schůzky.
Z první konference OSN pro klima, která založila IPCC
První konference o klimatu OSN (tj. UNCC: konference o změně klimatu OSN) se konala v německém Berlíně v roce 1995. Byl tam „berlínský mandát“, který zdůraznil potřebu provádět nepřetržitá jednání o omezení emisí skleníkových plynů.
O dva roky později, v roce 1997, tato jednání vedla k podpisu Kjótského protokolu pojmenovaného po japonském městě, ve kterém se konference konala.
Rok 1988 byl také pozoruhodný, což je považováno za rok narození mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Tento výbor zahájený OSN má za úkol vyhodnotit současný stav vědy o změně klimatu a rozvíjet účinky a rizika, jakož i možné strategie přizpůsobení a redukce.
Klíčový úspěch klimatických konferencí
Klimatické konference přispěly ke zvýšení povědomí o potřebě opatření v boji proti změně klimatu a uzavřely některé důležité mezinárodní dohody.
Kyoto protokol
Jedním z největších úspěchů v historii klimatických konferencí byl Kjótský protokol, který byl přijat v roce 1997. První mezinárodní dohoda definovala právně závazné cíle pro snížení emisí pro průmyslové země. Do roku 2020 byste měli snížit emise skleníkových plynů nejméně o 5% ve srovnání s hodnotami z roku 1990.
Pařížská dohoda
Dalším důležitým výsledkem byla Pařížská dohoda, která byla přijata v roce 2015 na 21. konferenci OSN Climate Conference (COP21). Cílem je omezit globální oteplování do výrazného pod 2 ° C, pokud je to možné, na 1,5 ° C ve srovnání s pre -průmyslovým věkem. Podepsal ji 195 zemí a integroval jak průmyslové, tak rozvojové země.
Poruchy a výzvy klimatických konferencí
Přes zmíněné úspěchy nezůstaly klimatické konference bez značných výzev a selhání.
nekonzistentní účast a závazek
Klíčovým problémem je nekonzistentní účast a závazek klíčových hráčů. Například vláda Donalda Trumpa v roce 2017 oznámila, že Spojené státy - jeden z největších světových emitentů skleníkových plynů - opustí Pařížskou dohodu.
Nedostatek odpovědnosti
< /h3>
Dalším problémem je nedostatek odpovědnosti za mnoho dohod. Pařížská dohoda, ačkoli je klíčovým úspěchem, se do značné míry spoléhá na dobrovolné příspěvky zemí na snížení jejich emisí, což by mohlo omezit účinnost dohody.
fazitt
Klimatické konference hrají klíčovou roli při podpoře globálního dialogu a stanovení agendy pro opatření proti změně klimatu. Vytvořili některé pozoruhodné úspěchy, jako je protokol Kyoto a Pařížská dohoda. Navzdory těmto úspěchům však stále existují značné výzvy, jako je nekonzistentní účast klíčových zemí a nedostatečná vazba dohod. Tyto problémy musí být řešeny na budoucích klimatických konferencích, aby bylo dosaženo silnějšího a efektivnějšího konsensu v boji proti změně klimatu.